Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Ústecké kádrování – recenze

Co Němec, to svině. Takový musel být převládající poválečný pocit, který vyvrcholil v tzv. Ústecký masakr, na jehož konci stály zmařené životy desítky civilistů v Ústí nad Labem. Jaké to bylo být Němcem těsně po válce a jak rádi Češi přijali úlohu kádrováků? Na to se odpovídá František Roček pomocí dobových dokumentů.

Dějiny píší vítězové. Poraženým nezbývá, než se jim podřídit, vlichotit nebo spáchat sebevraždu. Podřízení znamenalo smířit se s osudem a odsunem, vlichocení (a v mnoha případech i touha po spravedlivém přístupu) obnášela prokázání antifašistických postojů a sebevražda se stala jen definitivní převzetí osudu do vlastních rukou. Na mnoha konkrétních příbězích postavených na archivních dokladech autor dokládá šikanu, které se Němci v poválečném Ústí nad Labem (ale i mnohde jinde) museli podřídit. Od neposkytování potravinových lístků, nošení viditelného označení (paralela s označováním Židů je nepřehlédnutelná) až plošné zabavování majetku. Pokud někdo prokázal své antifašistické postoje, měl šanci uchránit sebe od odsunu a majetek od rozkradení, pardon, znárodnění. Chování Čechů se stalo učebnicovým příkladem uplatňování principu kolektivní viny.

Cílem přijatých protiněmeckých opatření bylo:

– zviditelnit německou menšinu, aby bylo možné Němce lépe evidovat a hlídat

Reklama

– omezit možnost pohybu Němců na minimum

– omezit možnost komunikace mezi Němci, ale i mezi českým a německým obyvatelstvem

– dovolit jim do odsunu žít jenom v provizorních podmínkách

– potravin dostávat na příděl pouze tolik, jako za války Židé. Němcům, kteří žili a pracovali na venkově a v zemědělství, bylo zakázáno využívat svých zemědělských produktů

Kniha se opírá o archiválie, z nichž se na konkrétních příkladech skládá obraz doby. Jedním z hlavních důkazů mluvících v neprospěch Němců, byla jejich příslušnost k některé z nacistických organizací s NSDAP v čele. Národně socialistická německá dělnická strana byla výběrovou organizací, která nebrala každého, kdo měl zájem. Majitel stranického průkazu už musel být skutečně přesvědčeným nacistou a o členství musel zažádat. Právě proto některá výpovědi, jako v případě Emila Bortita, ukazují na zoufalou snahu upozadit své němectví. „Ke straně NSDAP jsem byl přihlášen beze svého vědomí.“ Kniha je plná podobných mikropříběhů a zároveň jako správná literatura faktu se opírá o „papírově“ doložitelná fakta. Autor na konkrétních příbězích dokládá zoufalou snahu mnohých z nich dokázat, že držitel průkazu NSDAP byl ve skutečnosti antifašistou. Sháněli svědky a jejich svědectví. Máte-li rádi „poezii“ žádostí, formulářů a úřednického slohu, budete dostatečně uspokojeni.

Kniha navazuje na autorovy publikace Ústecké lágry, Ústecká štvanice, Ústecký mír a Ústecké vítězství – ve všech případech jde o podrobně rozebranou malou část dějin na Ústecku. V případě Ústeckého kádrování by šlo protáhnout příběhy některých lidí o delší časový úsek. Mám na mysli aktivní nacisty schopné rychle změnit světonázor a sloužit novému pánovi. Mnozí nacisté vstoupili do služeb StB (tato politická policie vznikla v roce 1945), neboť byli snadno vydíratelní, což byla oblíbená estábácká metoda náboru. Leckterý z Němců v touze po záchraně své vlastní budoucnosti dál ničil cizí životy. Ovšem tyto osudy už patří mimo rámec ústeckého „antifašistického“ kádrování. I když jste byli „právoplatnými“ Čechy, hrozily v rámci kádrování postihy za to, že jste se s Němci bavili. Své o tom ví Růžena Beranová z Chuderova, kterou fakt, že se bavila se svými německými sousedy stál 50 korun pokuty. V udání na její chování stálo „Růžena Beranová, ačkoliv je české národnosti, stýká se veřejně a bez příčiny s osobami německé národnosti, navštěvuje výhradně německé bohoslužby a dne 17. 5. 1946, když odcházela za účelem odsunu do sběrného tábora (viz kniha ústecké lágry, pozn. autora recenze) Freda Palmerová z Chuderova pro tuto veřejně plakala a projevovala nad jejím odsunem veřejně lítost …

Podtitul knihy zní: Jak jsme přišli o desetitisíce perspektivních německých komunistů. Jakkoli se může odsun Němců, kteří se proti Čechům provinili jen místem bydliště, zdát nespravedlivý, otázkou zůstává, zdali přijít o „perspektivní komunisty“ je opravdovou škodou. Jak praví staré přísloví, že poturčenec jest horší Turka. Německý komunista v Česku mohl být díky snaze zavděčit se horší, než komunistický našinec. Odsoudit je snadné, jenže… šlo o přežití. Chovali bychom se jinak? Pevnou součástí knihy je obrazová příloh čítající 41 snímků, převážně dokumentů z nichž autor čerpal. Nad četbou se nelze zamyslet nad kádrováním současným. Zatímco v roce 1945 byl neplnohodnotným člověkem Němec, tedy rozhodovala národnost, zdá se, že Češi se podobně projevují vůči muslimům. Jen vyměnili národnost za náboženství. Bez znalosti věci a opět plošně.

Roček F.: Ústecké kádrování, 2016, AOS Publishing, ISBN: 978-80-87624-31-9

Ústecké kádrování

Ústecké kádrování

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama