Zažil jsem práci ve vydavatelství, v němž nad třemi reportéry byli tři ředitelé a dva na sobě nezávislé systémy kontrol docházky do zaměstnání. V současnosti jsem sám sobě ředitelem, nemusím vyplňovat docházkový list a vůbec mi nechybí čip zaznamenávající můj vstup na pracoviště. A světě div se…. produktivita práce měřená samotnou prací, tedy množství odevzdaných a publikovaných materiálů a odučených hodin (jako lektor fotografie) prudce vzrostla. Důvodů je celá řada, ale základní poznání zůstalo. To, že nejsem v kanceláři, neznamená, že nepracuji. To, že mě nikdo nekontroluje, neznamená, že nepracuji. To, že na mě není vidět, neznamená, že nepracuji. Ale případného managera ze staré školy by něco takového mohlo napadnou. Jason Fried a Heinemeier Hansson označují takovéto řídící pracovníky lpící na docházce bez ohledu na efektivitu za „managery židlí“. Kniha působí poněkud vizionářsky a na všechny možné záludnosti spojené s prací na dálku má recept a řešení. Samozřejmě tak jednoduché to není a Fried s Hanssonem zcela vynechali tu největší záludnost. Práce na dálku fakt není pro každého, není samospasitelná a jsou činnosti, které na dálku prostě dělat nelze. Není možné mít úředníky státní správy v nejbližší kavárně, kde budou úřadovat, ani nechat pracovat z domova slečnu knihovnici. Její osobní účast na vydávání knih je zkrátka a dobře nutná. To ale neznamená, že byste si vy pro svou práci nemohli knížku objednat z domova a z webu státní instituce stáhnout formulář k daňovému přiznání. Jsou lidé, kteří pravidelný rituál vlastní kanceláře a pravidelné docházky potřebují, jsou zaměstnání, kde to jinak nejde.
„Open source hnutí získalo převahu nad komerčními giganty,“ píše se v kapitole Lekce od open source. Prostým porovnání množství operačních systémů Linux (open source) kontra Windows (Microsoft – komerční gigant) zjistíme, že tady to autoři ve svatém nadšení poněkud přehnali. To ale neznamená, že by programátoři proslulých „oken“ nepracovali na dálku. Na druhou stranu je fakt, že wikipedie zvítězila nad Encyklopedií Brittanikou jak v počtu chyb (měla jich méně), tak v aktualizacích.
Někoho domov láká k prokrastinaci. Najednou je potřeba uklidit a mnoho jiných věcí, které by vám nepřišly na mysl, se stává důležitými. Taky jste měli pokoj na vysokoškolské koleji nejvíce uklizený v době učení se na zkoušku? Řešení je jednoduché. Práce z kavárny, z coworkingových center (jako je například skvělý pražský HUB) nebo knihovny. Text nezapře, že jej psali lidé z vedení firmy a v podstatě se odkazuje jen na zkušenosti ze společnosti 37signals nedávno přejmenované na Basecamp. Naštěstí jsou to zkušenosti přenosné. Ona „manažerská“ linie textu v podstatě radí: „Nebojte se, zkuste to a budete překvapeni“ a neopomíjí fakt, že pokud lidé pracují na produktu, jemuž moc nevěří, tak mohou neexistenci dozoru zneužít. Což je ale v podstatě dobrá zpráva. Pokud neplatíte lidi za sezení v kanceláři, ale za práci, tak snadno zjistíte, kdo práci skutečně odevzdává. Zbytek lidí není potřeba platit za sezení kdekoliv. Kdo chce mít „své sezení jisté“ ať jde do státní správy (ale ne do vysokých politických pater, kde se situace mění nejpozději každé čtyři roky). „Zaměstnanecká“ linie knihy radí, jak to udělat, aby práce byla odvedená co nejlépe. Varuje před vyhořením i před nutností časového překryvu s kolegy. Pokud nad prací na dálku přemýšlíte, nabízí kniha základní nástroje a řešení a je opravdu slušnou motivací do začátku.
Tyto řádky píšu ve vlaku cestou na fotografický seminář, odkud je ve chvíli volna odešlu na jazykovou korekturu přes půl republiky. „Budoucnost doslova patří těm, kteří to pochopí. Myslíte, že dnešním teenagerům, odchovaným Facebookem a textovkami, budou chybět staré časy mítingů v pondělí ráno?“ ptají se autoři a mě se zjevují hodiny trvající plkůplné porady, jichž jsem v minulosti zažil desítky. Teď jsme v kupé čtyři. Dva s notebooky, jeden se čtečkou a jeden s tabletem. Tři zřejmě pracujeme a jeden odpočívá a nebo se učí. Cestujeme a pracujeme. Na dálku.
Fried J., Hansson D. H.: Práce, na dálku, Brno 2014, nakl. Jan Melvil Publishing, ISBN 978-80-87270-99-8
