Téměř vždy je grafika (jakékoli) knihy tím, co zaujme první. Řekněme si upřímně, kdyby byla šedá, nevýrazná, zvýšila by se její šance v knihkupectví? I přes sebelépe napsaný text plný faktů a souvislostí nahuštěna fakty (což Zbrojnice není), zůstala by Popelkou stojící v koutě regálu. Jsme lidé žijící v době obrazů (kdo tomu nevěří, ať se mrkne na Facebook, Pinterest nebo 500px.com), jež pro nás nesou výpovědní hodnotu a mají větší punc „pravdy“, než psané slovo. Z toho vyplývá, že grafik je tím, kdo dává knize tohoto typu duši a jistou verifikaci. V beletrii jde samozřejmě o autora. U v současnosti tolik populárního Jo Nesba či nedávno zesnulého Terryho Pratchetta nevadí, že jsou jejich knihy s výjimkou obálky bez obrázků a v případě Bible jsme dokonce schopni skousnout i fakt, je z části psána zcela neznámými autory. Tuší ale někdo, jaká „pakárna“ je udělat krásnou obrazovou publikaci? „Klidně ti dám seznam použitých léků,“ říká v nadsázce „dělnice designu“ Veronika Bracková, která má obrazový katalog zbrojnice státního zámku Lysice na svědomí. Co je na tom těžké? Vlastně všechno. Vymyslet koncepci zpracování, prosadit ji, udělat návrh, bojovat s připomínkami a pak donekonečna opravovat a zapracovávat korektury, neboť text se mění, což zasahuje do již rozdělaného layoutu. Je to podobné, jako když už máte skoro nazdobený dort a někdo řekne, že svíček tvořící srdíčko nebude deset, ale dvanáct, srdíčko má být víc roztažené doširoka a růžičky vyměníme za chryzantémy, které se tam moc nehodí a vy musíte zdůvodňovat proč. Vždyť jen vyměníte jednu kytku za druhou. Na tom přece nic není. Naštěstí velikost dortu, tedy základní a těžce vybojovaný layout knihy zůstává.
Grafika je to, co na knize zaujme nejvíce. Popisky jsou věcné, popisné a „vědátorsky suché“. Ovšem od katalogu nikdo neočekává, že se u něj bude královsky bavit. Žádné historky z natáčení, kde, kdy či kým byla daná zbraň použita, tu nenajdeme, byť se to u mnohých z nich bezesporu ví. „Jelikož se jedná o představení sbírkových exponátů, chtěla jsem, aby vyfocené předměty působily plastickým dojmem. Prostě, aby to nebyla fotka v rámečku, jak je běžně zvykem.“ Za touhle obyčejnou větou se skrývá celá plejáda dnes už vyřešených problémů. Nejprve bylo nutno vysvětlit PROČ to má vypadat právě takhle a proč se nedržet ustáleného, léta fungujícího konceptu a proč použít moderní vzdušný design. Jistě tušíte, že odpověď „protože to bude hezké“ není dostatečně průbojná. To byl ale teprve začátek. Ačkoli to vypadá, že fotografie Miroslava Zavadila (cca 90% z více než tří stovek) snímků a Veroniky Skálové jsou bez chyby, některé z nich bylo nutno znova vyfotit. Následně byla zbraň vyříznuta (tedy elektronicky „vyjmuta“ z pozadí), přenesena na pozadí, vypadající na první pohled jednobarevně (čímž fotografovaný exponát opticky vynikne), ale při důkladném pohledu se v něm dá odhalit motiv unikátní kožené tapety z lysického zámku. Stejný motiv, tentokrát mnohem zřetelnější, najdeme na snímku v úvodu knihy. Ten kdo nikdy „nevyřezával“ nějaký předmět ze snímku si jen stěží umí představit o jak nimravou práci jde. Jen si zkuste pečlivě elektronicky obkreslit loveckou kuši se všemi přečnívajícími nitěmi.
Dobrá práce při úpravě fotografií
Za největší handicap lze považovat nevhodně volenou vazbu, díky níž rovné linie (čepele chladných a hlavně palných zbraní) vypadají zlomeně. Malý výkladový slovníček je opravdu malý, vysvětluje pouhopouhých pět výrazů (bicak, jatagan, kinžal, kilidž, střapec). Co třeba balestro, trombon nebo větrovka? Skládané fotky jsou tak „natěsno“, že se mi „sklad“ občas povedlo přehlédnout. Přehled exponátů je obdivuhodný, od chladných zbraní asijských i evropských až po střihače ostnatého drátu z 1. světové války. Za nenápadný, ale velmi užitečný klad lze označit troje textilní záložky.
Ukázka nevhodně zvolené vazby
Milovníci militárií, zejména těch historických, by knihu rozhodně neměli minout a logickým důsledkem jejího prostudování by měla být návštěva zámku Lysice a její zbrojnice. Stejnou pozornost by jí mohli věnovat i „grafikové“ s nimiž jako by se roztrhl pytel. Grafikem, tedy alespoň podle papíru, se stane člověk i třeba po absolvování několikadenního školení, které zaplatí pracovní úřad. Ale dobrým grafikem z vás dělají léta práce a praxe. A právě to se na recenzované publikaci odrazilo. Pokud Národní památkový ústav bude v téhle sérii pokračovat, což je samozřejmě nejen otázka „chtění“, ale i peněz, bylo by fajn, kdyby grafickou laťku udržel a nebo ještě posunul výš. Jsem si vědom, že je to záležitost pracná, vyžadující čas i finance (kvalitní papír i kvalitní grafik prostě má svou cenu), ale výsledek stojí za to.
Publikace vyšla jako dílčí výstup projektu NAKI DF13P01OVV020 s názevem Symboly moci či symboly sběratelského zájmu? Zhodnocení a interpretace sbírkových fondů na Státních hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu.
Kočan V., Gronský R., Zbrojnice na státním zámku Lysice, vydal Národní památkový ústav roku 2014, ISBN 978-80-87967-01-0