Návštěva malých betonových bunkrů, řopíků, je oblíbenou kratochvílí pro děti na (nejen rodinných) výletech. Mohutné pevnostní sruby zase lákají tatínky, kteří docení pracnost stavby a lépe chápou jejich (nevyužitou) historickou úlohu. Jan Lakosil a Tomáš Svoboda nejsou v „bukrologii“ žádnými nováčky, ostatně ani tato výpravná kniha není na téma československého opevnění první. Zužitkovávají to, co nasbírali na práci na jiných knihách (Nové putování po československém opevnění, Velká kniha o malých bukrech…) Povedlo se jim shromáždit vynikající obrazový materiál, který dokumentuje stav československého opevnění jak v předvečer války, tak po mnichovské kapitulaci. Stačí jen vzít v úvahu uniformy vojáků zachycených na snímcích.
1938 – Československé opevnění
Publikace mimo jiné obsahuje 21 geografických celků (např. Bruntálsko, Jižní Čechy, Jizerské hory, Krkonoše, Plzeňská čára…), které z hlediska fortifikace mapuje. Jedna kapitola – vnitrozemské linie – v sobě zahrnuje Liběchovskou příčku, Pražskou čáru a Vltavskou linii. Těžištěm knihy jsou podrobné popisky pod dobovými snímky, ale člověku, jež se rychle neorientuje v místopisu ČR by prospěly mapy se zakreslenými liniemi opevnění. Ne každý si totiž umí rychle představit, kde přesně vedla linie Mělník – Liběchov – Zákupy – Ještěd – Jablonec nad Nisou – Tanvald – a Suchý vrch u Králík. Každý ze čtenářů bezesporu zná okolí svého bydliště, zatímco s místopisnými podrobnostmi vzdálenějších konců republiky to bude horší.
Málokdo by čekal, že se mezi historickými snímky najdou i barevné fotografie. Je jich jen několik, ale tvoří zajímavý doplněk knihy. Stejné je to i s fotografiemi dokumentů dokládající interesantní „byrokratické detaily“.
Kniha nádherně shrnuje mohutnost opevnění, které mělo sloužit k obraně republiky. Stálo stovky milionů korun a nakonec ho využil nepřítel, ať už k pokusům, testovacímu postřelování a dokonce i v přímém boji během osvobozování Československa Rudou armádou z východu či spojenci ze západu. Nechtěným, ale rozhodně neméně zajímavým prvkem jsou záběry krajinných celků s opevněním, které v těchto případech netvoří dominantu snímku. Čtenář nejen že vyčte charakter jednotlivých ekosystémů (už tehdy vládly lesům smrkové monokultury), ale i typ zemědělské krajiny.
Zájemce o fortifikaci a militarie kniha bezesporu potěší, jde o graficky velmi zdařilo publikaci, za níž se skrývá obrovské množství práce. Její využití se nabízí hned v několika rovinách. Jednak jako námět na možný výlet pro „army“ fandy (autoři dodávají konkrétní tipy), ale zároveň by vůbec nebylo špatné s jejím obsahem seznámit žáky v hodinách dějepisu probírající období „Mnichovské zrady“ a počátky německé okupace Československa – tedy rok 1938. Dnes, kdy se část populace řídí a rozhoduje na základě falešných zpráv, není od věci ukázat fakta. Navíc obrazovou a tedy mnohem přístupnější formou – mladší generace čte méně, což bezesporu ukazuje boom sociálních sítí založených na sdílení fotografií. Se sdílením dat a psaného textu je to mezi mileniály mnohem horší. A právě tuto skupinu by stálo za to oslovit. Současní padesátníci, jenž si svou základní i střední školu „odkroutili“ za minulého režimu, mají většinou o problematice předválečné mobilizace a s ní spojeným budováním „betonové hráze“ alespoň základní povědomí.
Z popisků k fotografiím je znát, že knihu psali nadšenci s obrovským rozsahem vědomostí, kteří zacházejí s faktograficky přesnými názvy. Na čtenáře to klade jisté požadavky znalosti zkratek: Úseky LO zadané ZVV Praha v roce 1936: IV.a jindřichův Hradec – východ (21/21), IV. . a České Budějovice – východ (25/25) a X.b České Budějovice – západ (24/24). Ovšem nenechte se odradit – recenzent záměrně vybral extrémní příklad 🙂
Rozhodně je dobře, že kniha vznikla, což se nedá říci o všech aktuálně vydávaných publikacích. Upozorňovat a připomínat naši historii rozhodně má svůj význam a pokud to jde udělat graficky přitažlivou formou, tak tím lépe. Jeden citát dokumentující opravdu velmi slušnou práci autorů: „Pokud jste se záplavou dobových fotografií poctivě „prokousali“ až na závěr, pak jste v rámci této historické exkurze po Československu prošli přibližně tři tisíce kilometrů délky převážně předválečných obranných linií a alespoň „fotograficky“ navštívili přes pět stovek různých pevnostních objektů.“
Lakosil J., Svoboda T. Československé opevnění 1938: Velká obrazová kniha, Praha, nakl. Mladá Fronta, 2017, 296 stran, ISBN 978-80-204-4629-9